Úvod | Život | Film a divadlo | DVD, CD, knihy aj. | Odkazy | O stránkách |
Od roku 1934 byl manželem populární herečky, operetní zpěvačky a kolegyně z Nového divadla Trudy Grosslichtové (1912 – 1995). Dlouhá léta se uvádělo, že spolu před válkou raději emigrovaly do ciziny. Není to však pravda, později se spolu rozvedli a Munk v letech 1941 – 1945 byl nacisty vězněn. Zatímco Truda po válce emigrovala, Munk zůstal v Československu a natrvalo se usadil v Bratislavě.
Dále se věnoval již jen režii hudebních komedií a operet v Nové scéně v Bratislavě (1945 – 1955), interně v DD (1955 – 1957), v Nitře a Komárně. Dále režíroval na různých slovenských scénách pouze pohostinsky a externě. Munk byl nejdříve oblíbeným představitelem rozličných temperamentních operetních milovníků v různých zpěvohrách a hudebních komediích. Hrál například malíře („Okouzlující slečna“), vikomta Gilberta de Varéze („Krejčí na zámku“), sluhu („Moje sestra a já“) či poručíka Champlatreuxe („Mam’zelle Nitouche“).
Ve svých režiích tíhnul k hudební komedii („Sen noci operetní“), zhudebněným klasickým dramatům („Ženitba“, „Sokyně“), zpěvohernímu žánru („Výbava s monogramem“, „Divoký západ“, „Keto a kotě“, „Svatba s věnem“), klasickým zpěvohrám a operetám („Záporožec za Dunajem“, „Netopýr“, „Dům U třech děvčátek“ nebo „Darmožroutové“) či francouzským a maďarským zhudebněným hrám („Lakomec“, „Figarova svatba“, „Čikóš“, „Darmožrouti“, „Pytláci“ či „Irkutský příběh“). Ve svých inscenacích se snažil přepracovat herecký detail a vytvořit realistickou atmosféru příběhu.
Ve 30. letech natáčel pro filmu Odeon oblíbené slovenské šlágry (často pod pseudonymem Milan Muril). Od svého příchodu do Prahy v polovině třicátých let se zapojil i do řad filmových herců. Poprvé ztvárnil zpěváka na večírku v melodramatu Vladimíra Slavínského První políbení (1935), jehož sentimentální děj se odehrává v „lepší společnosti“. Samozřejmě příběh dopadne, jako obvykle, nadmíru dobře.
Dále ztvárňoval menší postavičky Čechoslováka v Paříži
ve Svitákově životopisném snímku Milan Rastislav Štefánik (1935),
lékaře a přítele Brožka (Antonín Novotný) v melodramatu Oldřicha
Kmínka Manželství na úvěr (1936), továrníka z Liberce Karla Hoffmana
v milostném filmu Srdce v soumraku (1936) Vladimíra Slavínského,
návrháře v obchodním domě v Cikánově melodramatu Děvče za výkladem
(1937), zákazníka u holiče ve Špelinově komedii Klatovští dragouni
(1937) kde titulní roli sehrála Munkova manželka Truda
Grosslichtová, číšníka v Karlových Varech ve Sci – Fi komedii Panenka
(1938) Roberta Landy a novináře v Schorschově komedii
Pán a sluha (1938) s Františkem Krištofem – Veselým, Jindřichem
Plachtou, Václavem Tréglem, Evou Gérovou a Rudolfem Deylem
starším v hlavních úlohách.
Po roce 1938 se zdálo, že se již v československé kinematografii neuplatní. Po válce se však objevil ve slovenském snímku Priehrada (1950) režiséra a herce Paľo Bielika. Snímek vypráví o ničem jiném, než o budovatelském úsilí při stavbě velké přehrady, která má pomoci elektrifikaci zaostalého kraje a dokonce pomůže usvědčit „záludného“ kulaka. Spolupracoval také s rozhlasem (př. „Okouzlující slečna“) a výjimečně také s televizí. Slovenský režisér, herec a operetní pěvec Štefan Munk zemřel 30. října 1962 ve slovenském Komárně ve věku pouhých padesáti pěti let. Autor: Jaroslav Lopour
Filmografie Štefana
Munka:
Herec:
Divadelní role Štefana
Munka (neúplné):